MSC Opera

29.09.2022

Život na lodi

Právě trávím jeden z posledního večerů karantény 60km od centra Neapoli na balkoně a říkám si, že je nejvyšší čas sepsat všechny zážitky z posledních 2 mesicu.

Už se i těžko na Velikonoce vzpomíná, ale na zelený čtvrtek jsem odletěla přes Mnichov do Janova. Protože tento kontrakt byl opět přes manažerku, kterou jsem nikdy neviděla, tak jsem ani do poslední chvíle nevěřila, že letenky co mi poslali budou opravdu funkční. O tom, že jsem smlouvu podepsala v Mnichově na letišti nemusím ani mluvit.

V každém případě jsem se někdy v poledne dostala na letiště v Janově a byla ztracená.

Dva velké kufry se mnou a já netušila jak se dostat do přístavu, protože mapy ukazovaly nejdříve něco jiného, než byla pak realita, jen asi o 3km rozdíl. Tak jsem se dívala po taxi, ale ti měli všude napsáno 2 a více lidí, a pak se rozhodla počkat na autobus. Po nějaké chvilce procházeli kolem policajti, kteří nemluvili vůbec anglicky, ale alespoň poradili s autobusem. Až jsem se téměř chystala nastoupit, tak mi policajti dovedli jednoho italského pána, který měl ceduli MSC, ovšem nikdo nám neřekl, že někdo na nás bude čekat ( a přitom sníme téměř celý život, že někdo proplatí letenky a ještě bude čekat)🙈😅

Na závěr jsem se tam sešla ještě s jedním starším párem - muzikanti z Argentiny, kteří jsou doteď jak má babička s dědou 🎶