P&O Ventura - PULSE Band

Tento kontrakt byl od začátku úplně jiný než všechny předchozí. Už jen tím, že jsem na něj musela absolvovat konkurz - bylo totiž třeba od agentury prověřit, že zvládám číst "z listu" a že mám všechny předpoklady hrát v kapele.

Upřímně? S rytmem bojuji celý život - a tady tomu nebylo jinak. A jak už je u mě zvykem, opět se stalo něco "extra". Konkurz jsem natáčela na lodi, kde jsem zrovna pracovala – kotvili jsme na Maltě. Agentura věděla, že jsem na moři, a snažila se mi maximálně vyjít vstříc. Ale sladit přístav, stabilní internet, vhodné vybavení a klavír je někdy větší výzva, než se zdá.

Dostala jsem notový materiál (pět skladeb – tři s trackem, dvě bez) a začala plánovat, jak to všechno zvládnu. Jenže týden před konkurzem se mi rozbil notebook. Plán B? Vytisknu si noty na recepci, track pustím z tabletu, nahrávám na telefon.

Zní to jednoduše. Ale když mail s notami dorazí na recepci lodi až po hodině, máte místo dvou hodin na nahrávání jen jednu - a to s velkým stresem. Zkoušet si to je jedna věc, ale nahrát "na ostro" a být s výsledkem spokojená (zvlášť když jde o práci, po které opravdu toužíte), je za 45 minut téměř nemožné.

Nakonec jsem nahrávky nahrála na WhatsApp a byla ráda, že se mi vůbec podařilo všechno poslat.

✅ První krok za mnou

Druhý krok – pohovor. Ten probíhal na pevnině, konkrétně na Krétě, a měl už spíš přátelský a informativní charakter. Dozvěděla jsem se hlavně to, že se s kapelou potkáme v Northamptonu, kde budeme 10 dní zkoušet zhruba 500 skladeb (!).

Na konci ledna jsem tedy přiletěla do UK. Jenže ještě před tím mě čekala další zkouška...

✈️ Víza

Už při pohovoru jsem věděla, že je v itineráři i USA, kam jsou potřeba víza B1, C1. Ptala jsem se, jestli je mám řešit, bylo mi řečeno, že ne. Tak jsem to nechala být. Jenže v půlce prosince agentura napsala, že víza potřeba jsou a bez nich se na loď nedostanu.

Byl prosinec, svátky za dveřmi – ale povedlo se mi najít první volný termín na ambasádě v Praze: 10. 1. 2024.

Kvůli tomu mi padl plán na surf camp v Maroku. Letenky sice nebyly drahé, ubytko mi odpustili (díky, Surf in Maroko!), ale mrzelo mě, že si surfování neužiju dřív, než dopluju na Kanáry.

Večer jsem měla jet už na letiště do Vídně, než si večer agentura všimla, že chybí vízum C1.

🧳 3 hodiny do odjezdu, kufr, chaos, nervy

Nastal zmatený večer. Naháněla jsem notebook po reklamacích, balila se na 5 měsíců a snažila se s agenturou dohodnout, co dál. Nakonec jsme se domluvili, že bude lepší víza opravit a letět do UK později.

Ráno jsem tedy kontaktovala ambasádu, a po menších peripetiích mi uznali chybu a dovolili přijít kdykoliv mezi 9–12 h. Další den jsem tedy opět jela do Prahy. Víza mi nalepili, poslala jsem vše agentuře – a za hodinu mi napsali, jestli stihnu večer odletět z Vídně. Nešlo to - slíbila jsem kamarádce odvoz později na Moravu, ale domluvili jsme se na letu další den v 6:30. A začal další z šílených dnů:

Kroměříž – Praha – Brno – Přerov – Zlín – Kroměříž – Brno – Vídeň
Reklamace notebooku, vyzvednutí ségra, rozvoz kamarádky, balení, loučení, stres z nefunkčního laptopu...
Na cestě do Vídně nám vlak zdržel bezdomovec a rakouský průvodčí odmítl pokračovat dál bez zaplacení jízdenky.

Nervy drásající, ale let jsem nakonec stihla.

🎸 Northampton – první zkouška s kapelou

Po příletu mě vyzvedl taxík a rovnou mě odvezl do studia, kde jsem se seznámila s kapelou. Zkoušeli jsme každý den od 11 do 17/18 h. Agentura nám pronajala útulné airbnb – klasický domeček s kuchyní, obývákem, třemi ložnicemi a Netflixem. 😊

Po deseti dnech odjela kapela domů a já zůstala pár dní v jiném domě agentury. Udělala jsem si výlet do Londýna a v sobotu nás taxi odvezl do Southamptonu. Už z hotelového okna jsem viděla loď – i když ne naši. Ráno jsem konečně zahlédla Venturu, na kterou jsme se měli nalodit.

Ale hádejte co? Ano - opět problém.

🏥 Problém s "medical" dokumentem

Při kontrole dokumentů zjistili, že mi chybí jedna věta v lékařské zprávě ohledně kontaktních čoček. Označeno jako "NE", a tedy potenciální riziko. Neděle, žádní lékaři... co teď?

První varianta – opravit dokument ve Španělsku. Jenže to bylo riziko kvůli státnímu svátku a vzdálenosti od přístavu. Druhá možnost – odletět do ČR a vyřešit to tam. Nakonec ale agentura sehnala doktora v Bristolu, takže let do Mnichova se rušil a já jela autobusem dál.

V Bristolu jsem přenocovala, další den si užila snídani, výlet na Clifton Suspension Bridge a odpoledne šla na vyšetření. Budova jako z královského sídla, ale uvnitř... plastová zkumavka na moč. Realita. 

Pan doktor byl důkladný, ale v pohodě. Zasmál se mé angličtině, ale vše dopadlo dobře - dokument byl hotový.

✈️ Cesta zpět na loď

S dokumentem v ruce jsme řešili můj návrat do Španělska – konkrétně do La Coruñi, kam mířila loď. V noci jsem dorazila na letiště, přečkala noc s kávou z Costy (a běhající myší), a brzy ráno letěla do Madridu.

V letadle jsem si konečně trochu odpočinula. V Madridu zpoždění, ale nakonec jsem se s dalšími dvěma členy lodi dostala do cíle. Taxík, imigrační, pasová kontrola... a jsme zpět na lodi. Konečně!

🌊 Kam dál?

Po všech těch komplikacích jsme vypluli na měsíční plavbu přes Atlantik – směr Karibik, Střední Amerika a USA.

Ale o tom zas příště. 😉