Práce na hotelu v Rakousku 2021

Tento rok se opakoval podobný scénář jako ten minulý. Asi týden předtím, než se mi ozval pan Braun, jsem odevzdávala účetnictví. Přestože tam vše bylo a mělo být i v pořádku, říkala jsem si, jestli není někde něco špatně, když mi volalo číslo z Rakouska. Vždy mě zachytl, když jsem řídila a ne vždy nejlépe slyšela. Na otázku : "Can you come here?" jsem samozřejmě odpověděla ano, ráda! ale kdy? mi zase on odpověděl: "Next Wednesday!"... To jsem byla trošku víc překvapená. Vše jsem ale zvládla zařídit a za týden, nakonec tedy v pátek zase odjela. 

Bylo to opět na měsíc a půl. Už minulý rok měl hotel velké kouzlo, ale tentokrát byl ještě po rekonstrukci a ještě mnohem hezčí a kouzelnější!

Největší překvapením byl pro mě nádherný Steinway u okna, kde byl téměř každý večer krásný západ sluníčka a zasněžené vrcholky hor.

Hory měly úplně jiné kouzlo, mohla jsem chodit na túry, nebo využít kolečkové brusle, či kolo. Poznala jsem kolem hotelu spoustu hezkých cyklostezek, nebo pěších výšlapů. Myslím, že fotky mluví za vše. :)

Vetšinou zůstal jen místní  personál, zbytek se hodně vystřídal. Pracuje zde ale spousta slováků i pár čechů, a tak není o náhody nouze. Ségry, co přijeli ze Slovenska jsem potkala hned v jejich první den u jezera. Další kamarádka Anička pak přišla pracovat k nám na hotel. Jediný problém byl, že měly volno jen jeden den v týdnu na rozdíl ode mě, která měla volný každý den, až na večerní hodiny. 

Využili jsme toho alespoň jednou a vyrazili jsme s Aničkou do Innsbrucku a pak do muzea Schwarovského. Celý komplex byl dokonalý do posledního detailu a všem to moc doporučuji navštívit! : ) 

K dalším místům "the best" patří i můj oblíbený Fussen. Trochu jsem se bála, kvůli testům a covid pravidlům, ale nakonec to nikdo ještě neřešil. Strávila jsem zde svůj narozeninový den a pak ještě ten poslední před odjezdem zpět do ČR. Zámek je vždy povinnost :D a pak jsem stihla ještě Lechfall, jezero a vyjížďku na koních. Chtěla jsem ji zvládnout i na horách i na pláži...to se mi nakonec už tento rok povedlo a tak jsem mohla odškrtnou dva body na mém Bucket listě. :)

A co by to bylo za dobrodružství bez komplikací. Ta hlavní nastala, když jsem vyjela za ségrou, která v té době byla ve Švýcarsku na Rýnské vodopády Asi hodinu a půl od hotelu a cca 40 minut od Švýcarska mi najednou na dálnici začalo přestávat jet auto a začala blikat červená kontrolka. Nejdříve jsem tedy zjistila o co asi může jít, pak se smířila s tím, že se spolu po několika měsících zase neuvidíme a nakonec alespoň sjela z dálnice.

Problém byl i v tom, že byla neděle a všechny servisy a obchody nekompromisně zavřený. Poprosila jsem nějakého pána, který stál u jednoho obchodu, jestli by mi nepomohl, ale přestože se snažil, nic nevymyslel.

Já se pak tedy vydala na zpáteční cestu po bočních silnicích (ano, až později mi došlo, že nemám vždy signál a kdyby mi přestalo auto jet úplně, tak se můžu jen projít..).

Naštěstí jsem ale k hotelu pomalu dojela a pak se jen modlila, ať auto opravím.

Hned další den jsem sehnala autoservis cca 10 km od hotelu. Po delším zjišťování mi řekli, že to bude oprava cca za 6 000 Kč,  že mi přestala fungovat žhavící svíčka a něco s tím spojené. Vše vypadalo nadějně. Další víkend jsme měli naplánovaný výlet do Švýcarska za ségrou a její au-pair rodinou, tak to vypadalo na šťastný konec.  

Realita ale byla brzy jiná. V servisu mi místo opraveného auta řekli, že to nemohli opravit, že se mi pokazila řídící jednotka a že nejbližší servis, kde to můžou opravit je asi 70 km od nás. To bylo nereálné, protože jsem dojela sotva na hotel. Nastalo slzavé období. Nazvala bych to týdnem smutku za mé první auto. :D 

Bez auta, v horách, široko daleko téměř nic. To se nedalo dlouho zvládnout, hlavně ne když jsem to někdy otočila i do ČR.

Naštěstí jsme brzo našli nové, za dobré peníze a dle představy, tak se mohlo začít plánovat jak mi ho dovést a zároveň odvést to staré. 

Přítel půjčil odtahovací auto na které naložil nové auto a mohl za mnou konečně vyrazit. Měla jsem radost, velkou! Hlavně i proto, že tam nezůstanu na pospas i s mým citroenem. 

Trošku to vypadá více jako cestovatelský blog, než pracovní, ale tady šlo vše krásně  skloubit dohromady. Pracovala jsem od 19h do 23h. 

Hosté na hotelu byli nejrůznější. Od mladých rodin až po ty starší, kteří si užívali volný čas v horách. Nejraději jsem jim jako vždy hrála na přání (až tedy, na německou lidovou hudbu), dokonce se nám i podařilo u klavíru uspat dítě.... 

Byl to moc hezky strávený čas po nekonečném covid podzimu a jaru, a taky naladění na léto, které bylo v podobném duchu :)